Nářadí na mozaiku

Když jsem s mozaikou začínala, vystačila jsem si s obyčejnými štípačkami pilníkem na zabrušování ostrých hran střepů. Postupně jsem sbírku kleští rozšířila o „papouška“ a když jsem objevila opravdové mozaikářské kleště, staré štípačky putovaly mezi starožitnosti. Chci tím ale říci, že pokud s mozaikami začínáte a nevíte, zda se jim bude věnovat systematičtěji, není třeba pořizovat drahé a rozličné nářadí. Vystačíte si i s tím nejjednodušším a základním. A když zjistíte, že byste se mozaikám rádi chtěli intenzivněji, můžete popřemýšlet, jaké nářadí si pořídit.

KLEŠTĚ = ALFA A OMEGA

Na fotce vidíte výčet kleští, které při své práci používám. Každé jsou dobré na něco jiného, i když nejčastěji pracuji se štípacími kleštěmi s kolečky a rovnými štípačkami. Pojďme se na ně ale podívat podrobněji.

Papoušek (první zleva) neboli zaštipovací kleště. Vejdou se od úzkých prostor, ale umí i pěkné rovné

linie, skvěle se s nimi štípou trojúhelníky, čtverce, obdélníky. Dnes lze koupit i papoušky

s pružinovým dorazem, je ale potřeba dávat si pozor na maximální šířku rozevření čelistí: někteří

papoušci ukousnou jenom tenké obkladačky.

Mozaikové kleště s kolečky jsou skvělé pro vystřihávání složitějších tvarů, skvělé na detaily. Pokud si

budete tyto kleště pořizovat, kupujte jen ty, které umožňují utáhnout povolené čelisti imbusovým

šroubem. Po čase totiž u kleští vzniká vůle, čelisti k sobě přestanou přesně doléhat, což se negativně

projeví na jejich přesnosti. Na fotce dva typy kleští: druhé zleva jsou běžné a cenově dostupné (kolem 200 Kč). Jinými slovy za málo peněz hodně muziky. Pokud byste ale chtěli tvarovat mozaiku z tvrdších nebo

tlustších materiálů, nebo z dlažby, vyplatí se zainvestovat do profi kleští s titanovými kolečky, druhé

zprava (používám kleště značky Montolit, cena kolem 1300 Kč, k sehnání na webu www.fachos.cz).

Rovné štípací kleště, uprostřed, jsou skvělé pro rovné linie, zaštipování hran, ale zvládnou tvarovat i složitější tvary. Skvěle se doplňující s kolečkovými kleštěmi. V podstatě jde o sofistikovanější verzi štípaček. Novinkou, kterou jsem objevila nedávnou, jsou kleště značky Bihui (cena málo pod 300 Kč, opět na fachos.cz). Jsou o trochu dražší než ty s červenými rukojetěmi (cena kolem 200 Kč) a také trošku tužší, zato o dost přesnější.

Rozlamovací kleště (na fotce vpravo) slouží k bezpečnému rozlomení naříznutých tvarů, víc viz řezáky na obklady.

Díky tomu, že jsou opatřeny gumovou ochranou zabrání poškození glazury obkladaček.

ŘEZÁNÍ OBKLADŮ

Pro vyřezávání složitějších tvarů, pro urychlení a zpřesnění práce se bude hodit i další nářadí. Jeho pořízení se vyplatí, pokud se budete chtít mozaikování věnovat intenzivněji.

Ruční řezáky – princip řezáků spočívá v tom, že naříznete glazuru obkladačky v požadovaném tvaru a rozlamovacími kleštěmi pak tvar vylomíte. Chce to trochu cviku, ale když řezání přijdete na chuť, stanou

se řezáky vašimi neocenitelnými pomocníky. Jsou cenově dostupné a pokud se mozaikám chcete sem tam věnovat a rádi byste řezali přesnější tvary, jejich pořízení se vyplatí.

Řezačky na oblady – oceníte hlavně u velkých nástěnných realizací. Jde o klasické řezačky používané

obkladači. Existuje nepřeberné množství druhů a typů, já se ustálila na řezačce značky Bauprima.

Řezačky značně urychlí práci: umožní nařezat větší množství proužků, trojůhelníků, čtverců, obdélníků,

ze kterých následně můžete štípat konkrétní tvary. Díky pomocným pravítkům, která jsou součástí

řezačky, snadno připravíte tvary přesných rozměrů. Zajímavou, levnou a přitom efektivní variantu pro menší projekty je praktická sada Extol. Za cca 500 Kč koupíte řezák, olej do řezáku a především rozlamovací svěráček, který řezačku v řadě případě pěkně nahradí. Na kurzech si tuhle důmyslnost můžete vyzkoušet.

DALŠÍ PŘÍSLUŠENSTVÍ

Kromě výše uvedeného se vám při mozaikování toho bude hodit i pár dalších drobností:

Broušení – jsou mozaiky, kdy se broušením střepů není třeba nijak zvlášť zabývat (dekorační obrazy například). Jindy je ale žádoucí, aby střepy nebyly ostré a my se při údržbě mozaiky, nebo při běžném používání nepořezali. Nejpraktičtější jsou speciální diamantové brusné houbičky, zrnitost dle potřeby 120 – 200. Na dlažbu a tvrdí materiály můžete i s „hrubšími“ houbičkami zrnitosti např. 80. Vystačíte si ale i s tím, co máte doma: brousky, pilníky – ideálně ale jemnějšího zrna, aby nevyštipovaly glazuru.

Tužky, kružítka, průklepáky a pauzáky – jinými slovy pomůcky pro překreslování vzorů a tvarů. Na tomto místě se zastavím u tužek. Vřele doporučuji dvoubarevné tužky PICA na dlažbu a obklady. Ne všechny klasické tužky budou na obklady (zvlášť ty lesklé) dobře psát. „Obkladačské“ tužky tohle umí a díky

kombinaci bílá-černá tužka v jednom vás nezaskočí ani tmavé obklady.