Když se řekne mozaika...

Jako dítě jsem si celé hodiny vydržela skládat z barevných dřívek nekonečné vzory a obrazce. Zcela mě přitom pohlcoval proces, kdy vám pod rukama postupně vzniká něco. Stačilo položit prvních pár tyčinek, sem tam kolečko, půlměsíc. Fascinovala mě souhra barev, tvarů, neomezených možností. O mnoho let později jsem to stejné unešení našla v mozaice.

Mozaika pro mě přestavuje spojení kreativity, tvořivosti a fantazie. Mozaiku lze stvořit z čehokoliv a kdekoliv. Sluší jí spojení nových a starých věcí. Mozaikou můžeme vdechnout nový život zašlým věcem nebo z nepotřebného předmětu vyrobit originální umělecké dílo.

Mozaiku můžeme nalepit snad na všechny představitelné podklady. Na zeď, podlahu, dřevo, sklo i kov. Stačí se přizpůsobit podmínkám a jejich vlastnostem. Stejné je to i s materiálem, z něhož mozaika vzniká. Nejčastěji používané jsou obkladačky, ale rozhodně se nemusíme omezovat jen na ně. Mozaiku můžeme sestavovat z kamenů, korkových zátek od vína, korálků, přírodnin, knoflíků, zajímavý plastický efekt vzniká použitím starého porcelánu (hrnků, talířů, skleniček). Záleží jen na nás, na našem aktuálním naladění, chuti fantazírovat, odvaze nechat se vést (a třeba i odvést) vznikajícím vzorem.

Na svých kurzech a dílnách bych vám ráda kus toho kouzla, které mě životem provází, předala i vám